Písně trpělivosti

 Z písní alžbětinské Anglie a z dobových skladeb pro loutnu pro Vás připravili

Pavla Fendrichová - zpěv

Jindřich Macek - loutna

Duchovní písně renesanční Anglie od Thomase Campiana, Johna Dowlanda a sólová loutnová hudba od Johna Dowlanda, Vicenza Capiroly a Pietra Paola Raimonda.

Vhodným prostředím pro realizaci tohoto koncertního programu jsou zejména kaple, kostely a jiné církevní prostory.

Ukázka z pořadu

Thomas Campian - Out of My Soul's Depth

Uvedený pořad můžete objednat zde...

Historické pozadí

V 16. století probíhal velký rozvoj originálního písňového typu – písně s doprovodem loutny. Již v 15. století začali skladatelé loutnových kompozic v Itálii pěstovat nový druh umění – sami sebe doprovázeli při zpěvu na loutnu. Loutnová píseň si získala velikou oblibu a tento nový druh umění se velmi rychle šířil i do ostatních zemí (Anglie, Francie, Španělsko, …). Z dobových obrazů a rytin vyčteme, že bylo běžné provozovat písně také ve dvou – zpěvák nebo zpěvačka a loutnista. Vznikají knihy loutnových písní a rychle si získávají oblibu u muzicírující veřejnosti. Hlavním rysem knih loutnových písní je skutečně kvalitní, krásná světská nebo duchovní renesanční poezie plná důvtipu, moudrosti, silných a ušlechtilých emocí. Tyto písně se pravděpodobně prováděly v měšťanských domech při večerním odpočinku, kdy se na stůl položily noty (jednotlivé party byly rozepisovány pro interprety sedící kolem stolu) a muzicírovalo se. Písně však nezněly pouze v domovech, byly také hojně užívány dramatiky jako jedna z neodmyslitelných součástí a hlavních složek dramatického účinku na diváka. Některé loutnové písně byly součástí výpravných alegorických představení – tzv. masek a dramat alžbětínských dramatiků. Loutnové písně jsou i součástí dramat W. Shakespeara.